Metody

Metody užívané při vzdělávání našich žáků

Při vzdělávání těžce zdravotně postižených žáků se užívají netradiční speciální metody a techniky, které napomáhají překonat komunikační bariéry, rozvíjí myšlení, umožňují vyjádřit svoje pocity, přání a reagovat na podněty. Pro takto těžce zdravotně postižené, u nichž je verbální komunikace omezena nebo zcela nemožná, jsou určeny systémy augmentativní a alternativní komunikace.

Augmentativní komunikační systémy podporují již existující komunikační systémy, určité existující dovednosti, které jsou však nedostatečné pro dorozumívání, usnadňují porozumění řeči i vlastní vyjadřování.

Alternativní komunikační systémy se užívají jako náhrada mluvené řeči.
„Systém AAK" je souhrn všech postupů, prostředků, jež se užívá pro rozvoj dorozumívání konkrétní osoby. Zahrnuje - oční kontakt, mimiku, gestiku, znakovou řeč, prstovou abecedu, dorozumívání se pomocí obrázků, předmětů, symbolů, počítačů, pomůcek s hlasovým výstupem.

Z jednoduchých komunikačních systémů verbálních i neverbálních na naší škole využíváme tyto:

• Komunikační systém znak do řeči - tento systém nelze zaměňovat se znakovou řečí užívanou sluchově postiženými jedinci. Alternativní systém znak do řeči rozvíjí pomocí znaků motorické a komunikační schopností dětí.
• VOKS (Výměnný obrázkový komunikační systém) - klient se učí spontánně požádat o oblíbenou věc výměnou za obrázek. Učí se požádat o něco v různém prostředí a požádat neznámé lidi o cokoliv. Nato následuje tvorba vět, reakce na různé otázky a okomentování okolí a činností. Cílem je podpora vývoje mluvené řeči.
• Globální metoda - stimuluje rozvoj zrakového vnímání, verbálního myšlení, záměrné pozornosti a rozvoji komunikativních dovedností.
• K podpoře těžce zdravotně postižených dětí slouží prvky „Bazální stimulace". Hlavním cílem komunikace Bazální stimulace je seznamování klientů se svým tělem a s okolím. Základem je dotyk, který dává jistotu, bezpečí. Těžištěm této terapie je rozvíjení somatických podnětů, vibračních, vestibulárních, orálních, taktilně-haptických, auditivních a vizuálních podnětů. V našem zařízení k tomu využíváme psychorelaxační místnost s vodním lůžkem.
• Z doplňkových terapií poskytujeme aromaterapii, muzikoterapii, arteterapii.

Děti potřebují mít při výuce daný řád, pevný režim, který jim dává pocit jistoty, zbavuje je chaosu, a proto využíváme metodiku tzv. strukturovaného učení. Strukturované učení akceptuje zvláštnosti dítěte a přizpůsobuje se jeho specifikám. Znamená vymezení struktury prostředí, která nabízí „jistotu" tím, že vytváří předvídatelná spojení mezi místy, činnostmi a chováním. Jde o vytýčení si místa pro jednotlivé důležité činnosti během dne (stůl pro individuální práci s dítětem, jídelní stůl, prostor pro volnou hru, prostor pro odpočinek apod.). Dále hovoříme o struktuře času - vytvoření vizualizovaného denního programu (konkrétní předměty), jež umožňuje člověku s autismem předvídat události, čas se tak stává konkrétní a strukturu pracovního programu - využití krabic s vnitřní strukturou, šanony, sešity.

Výhody strukturovaného učení

• Metodika strukturovaného učení akceptuje zvláštnosti dítěte a přizpůsobuje se jeho specifikám
• Snižuje stresovou zátěž dítěte díky možnostem upravit prostor, zviditelnit čas
• Dítě je schopno vstřebávat nové informace, stává se sebevědomější a samostatnějí
• Metodika umožňuje redukovat problémy v chování (agresivita, záchvaty vzteku, negativismum)
• Postupně se snižuje až eliminuje kognitivní deprivace

Metoda SNOEZELEN

Naše škola vybudovala v roce 2006 speciální psychorelaxační místnost využívající metodu snoezelen. Tato metoda byla vytvořena v Holandsku pro klienty s těžkým zdravotním postižením. Název snoezelen vznikl spojením dvou holandských slov: Snuffeln - znamenající větřit nebo čuchat a Doezelen - což znamená podřimovat nebo klimbat.

Metoda snoezelen v sobě spojuje myšlenku dynamiky s relaxací. Nabízí činnosti, při nichž se klienti uklidní a mohou se setkat sami se sebou. K tomu je potřeba prostředí, v němž na rozdíl od běžného života nejsou zaměstnávány smysly komplexně, nýbrž se v něm může postižený soustředit jen na některý smyslový podnět. Metoda probouzí smysly, jež jsou oslovovány postupně, každý zvlášť. Děti jsou tak vedeny k chápání reality (slyšet, vidět, dotknout se, cítit, ochutnat), je jim umožněno prožívat nejrůznější pocity (štěstí, radost, uspokojení) a přitom je jim ponechána možnost vlastního jednání a výběru podnětů, které jsou jim příjemné. Tuto nabídku mají využívat dobrovolně a rády.

Místnost pro snoezelen je speciálně upravená, opticky a akusticky izolovaná. Jejím základem je vodní lůžko vyhřáté na teplotu asi 35 °C, které má vzbuzovat dojem plodové vody. Součástí pokoje jsou i speciální světla, zrcadla, využívá se hudba, působení barev, vůní, chutí a dalších pomůcek, které slouží k bazální stimulaci somatické, akustické, vizuální, vibrační.

Nejvyšší zásadou při snoezelenu je však akceptovat postiženého člověka takového, jaký je, respektovat jeho vůli, projevy a spontánní reakce a jeho často nejjednodušší možnosti činnosti uznávat jako cenné. Výsledkem je navázání nových silných vazeb, které naplňují srdce a hladí po duši.